You are here: Home » Nejčastější dotazy » Mám právo na tlumočníka! Nebo ne? Jak je to?

Mám právo na tlumočníka! Nebo ne? Jak je to?

Po celou dobu fungování CZTN se setkáváme s argumentem, že každý neslyšící klient má právo na tlumočení a CZTN má povinnost klientovi tlumočníka zajistit.

Rozumíme vašim potřebám, ale zároveň cítíme potřebu uvést situaci na pravou míru. K lepšímu pochopení pomohou dva zákony. 

První zákon (Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, č. 155/1998 Sb.) jasně definuje, že každý člověk má právo, ať už má jakýkoli typ sluchového postižení, zvolit si v komunikaci takový typ komunikačního systému, který mu vyhovuje. Osoby se sluchovým postižením mají právo sami se rozhodnout, zda chtějí komunikovat českým znakovým jazykem, znakovanou češtinou, odezíráním, využít přepis mluveného slova nebo jiný způsob komunikace. To v praxi znamená, že ten, kdo potřebuje využít pro své záležitosti tlumočnickou službu, má právo požadovat, aby tlumočník ovládal např. český znakový jazyk, protože to je  jazyk, který mu vyhovuje. 

Zákon říká, že každý má právo svobodně si zvolit komunikační systém a nesmí být nucen komunikovat jiným způsobem, než který v komunikaci preferuje. Nikdo vám nemůže nutit tlumočení do znakované češtiny, nebo vám objednat přepis, když potřebujete znakový jazyk. To samé platí i pro klienty, kteří dávají v komunikaci přednost znakované češtině.

Neslyšící lidé mají podle tohoto zákona právo při zajišťování nezbytných potřeb (např. návštěva lékaře, jednání u soudu nebo ve škole) komunikovat znakovým jazykem. To tedy znamená, že v takové situaci máte právo využít tlumočnickou službu. Podmínkami a odpovědností za proplacení tlumočnické služby se ale tento zákon nezabývá.

Existují však jiné zákony, které podmínky proplácení tlumočení upravují. Máme legislativu pro tlumočení ve školství, či pro tlumočení v soudních řízeních. Ale pro případy jako je tlumočení u lékaře, nebo na úřadě neexistují v legislativě žádné speciální zákony. Zákon o sociálních službách, č. 108/2006 Sb., nicméně jasně říká, že pokud se neslyšící klient ocitne v nepříznivé sociální situaci a požaduje tlumočnickou službu, má právo, aby mu bylo tlumočení poskytnuto v rámci sociální služby zdarma. Tlumočení u lékaře, na úřadech atd. je tak podle tohoto zákona možné v rámci sociálních služeb proplatit. Při rozhodování zda tlumočení můžeme v rámci služby poskytnout zdarma, musíme zohlednit podmínky dané tímto zákonem. 

CZTN je podle zákona sociální služba. Neslyšícím klientům, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci a obrátí se na nás s požadavkem na tlumočení, tak můžeme tlumočníka poskytnout zdarma. Nemusíte se ale obávat, že všechna ostatní tlumočení si budete muset automaticky platit vždy sami. Proplacení tlumočení mimo sociální služby je možné vyjednat s konkrétní organizací, nebo s příslušnou státní institucí jako je např. úřad, policie nebo soud, která podléhá dalším zákonům. CZTN vám poradí, na koho se kvůli financování obrátit. Nebojte se proto CZTN zeptat, jak situaci řešit.

Zákon o komunikačních systémech tedy skutečně prohlašuje, že neslyšící mají právo na tlumočnické služby. Otázkou ale stále zůstává financování. V případech, kdy neexistuje zákonná povinnost tlumočení proplatit, nemůžeme po CZTN chtít, aby převzalo odpovědnost za financování všech těchto tlumočení. Finance CZTN nejsou neomezené a musí být použity v souladu se sociálními službami.

Na závěr: nejste si jisti, že vaše objednávka tlumočení spadá do sociálních služeb, tedy do té “nepříznivé životní situace”? Podívejte se na video s názvem Jaké tlumočení je v CZTN zdarma?.